Červen 2013

http://lost-strength.blogspot.cz/

29. června 2013 v 10:46 | Donnie
Přesun na http://lost-strength.blogspot.cz/.
Chvíli mi potrvá než si tam zvyknu, články jsou ve směs přesunuty tam, obrázky se zobrazují normálně a jsem spokojena :-)

8. - 9.6. - Slavnosti ostravaru a Trenčín

9. června 2013 v 21:21 | Donnie |  Život autorky
Nemám zrovna náladu popisovat veškteré detaily a podrobnosti, mám za sebou docela náročný víkend, přestože strávený více než příjemně. Pustím se teda jen do nějakých základních informací + přiložím fotkama.

8.6.2013
Dlouho očekávané slavnosti pivovaru Ostravar, na které se přišlo podívat několik stovek, možná tisíců fanoušků dobrého piva a dobré hudby, která na všechny účastníky čekala v rámci připraveného programu. Akce začínala okolo 12 hodiny odpolední a končila zhruba kolem desíti večer. I já měla tu čest si tento festival užít se vším všudy, poznala jsem nové lidi, odpočinula si a totálně odrovnala své tělo, ono to totiž není žádná sranda 10 hodin skákat a řvát a zpívat si a zase skákat, k mému štěstí jsem se dostala i hned do první řady na hlavním stage, odkud jsem se teda celé odpoledne nehla, abych měla všechny interprety pěkně na dohled a doslech (popravdě o doslech jsem se vůbec nemusela bát), poslechla jsem si kapelu Kryštof, Wohnout, Vypsaná fixa, Tomáš Klus a Horkýže Slíže.
Nějaké fotky: (časem dodám i viděa)


9.6.2013
Od mé první cesty do Trenčína (kterou jsem taky zaznamenala zde na blogu) za mým přítelem už nějaká doba uběhla a párkrát jsem tam mezi tou dobou byla znovu a určitě jsem tam nebyla naposled. Za dva týdny mě čeká seznámení se s jeho rodinou a kamarády, už teď si představuju to, jak nervózní budu, ale k věci.
Dnes jsem jela znovu, měla jsem štěstí, nikde jsem nechytla žádné vyšší zpoždění a o některých přestupech ani nevím, cestu jsem díky včerejčí akci úplně prospala. Nebyla jsem sama, kdo za sebou měl těžkou sobotu, můj drahý se zabývá dobrovolným hasičstvím a měl soutěže odpoledne i v noci, spát šel kolem půl 5, kdy jsem já vstávala a tak jsme oba měli naspáno asi 4 hodiny, což bylo poznat. Přesto ani na malou chvilku mi není a nebylo líto té cesty, byla jsem s ním, s osobou, která mě dělá šťastnou a alespoň na tu dobu, co jsme spolu i bezstarostnou. Je neuvěřitelné co se mnou dělá.
A teď jen fotka dárečku k mým brzkým narozeninám od něj :3
Je to všechno kolem přezdívek, to co chtěl koupit a to co mi koupil, udělal mi hroznou radost, třebaže to možná na venek nebylo až tak znát.
Není uchvatný?? .. (čepička je červená, jen ten blesk ji chtěl růžovou)



7.6.2013

7. června 2013 v 0:31 | Donnie |  Writing
Venku je černočerná tma. Zrovna tak, jako TAM. Opět nemůžu spát. Opět moc přemýšlím.
Zírám z okna, zabalená do deky s pohledem kdesi do neznáma a užívám si ten klid, to ticho, to ničím nerušené ticho, kterého si tolik cením. Snad jen občasný déšť a zahřmění. Miluju to.
Už si ani nepamatuji, kdy u nás doma někdo něco pronesl normálním hlasem, aniž by křičel. Neustále pod tlakem.

Za pár dní bych měla slavit. Slavit své narození. Jak ale slavit, když oslavenci není do smíchu? Jak slavit s pocitem, že jsem o všechno důležité v životě přišla? A ta poslední důležitá osoba (L), má za poslední dobu jedinná opora, nemůže být u mne. Není už jen to smutné?
O rok starší, o krůček blíže konci. Už od svých 7mi let mě to děsí. Ta myšlenka samotná. Na druhou stranu, co mě má děsit? Tmy, která mě provází již třetím rokem života? Ticha, které tolik miluju a které mě naopak i dokáže dotlačit k šílenství? Nebo se snad bojím už jen toho stáří?

Blíží se to. Další zlom, další z mnoha, rána v podobě pomyslné dýky, která mě už po třetí probodne svým ostřím - nijak méně bolestivě nežli loni, předloni.
Takový strach, když bych zároveň měla cítit i radost, ale ta, jakoby mě obcházela.
Jejich tváře a hlasy. Tolik mi chybí. Nedokážu si to připustit, nedokážu s tím obeznámit ty ostatní, ale je to tak.
A hlavou mi opět poletují všechny vzpomínky, všechno, co si s nimi mohu nebo zvládnu spojit. Vše co bylo a co být mohlo.
Tvrdíc jiným ve stejné situaci, že je třeba se smířit, ale sama to nepřijímat. Sama si nebýt jistá, zda by to něčemu pomohlo. Nebýt si jistá de fakto ničím a slzy, ty jakoby opět podstupovaly stávku, dostaví se až tehdy, kdy to bude vyhovovat jim bez jakýhkoli ohledů na mě.

Úspěšně kryto před lidmi, kteří pro mě začli znamenat více, než jen náhodná skupinka lidí, kterou dal dohromady nějaký vysoce postavený chlápek. Proč lhát? Lépe řečeno proč to skrývat? A proč říkat pravdu?

Hlava předurčena k výbuchu - bolest, zmatek, otázky, žádné odpovědi, vzpomínky, myšlenky, zlost, třeštění, bla bla bla, ...

Mé otázky jsou prosté, ale je jich mnoho.

Proč já?

Proč oni?

Proč je světlo najednou tma?

Má tohle chování vůbec smysl?

Pomohli mi psychiatři vůbec v něčem? - Ne.

Kdy už to skončí?

A kdo mi pomůže?