25.1.2013

25. ledna 2013 v 20:35 | Donnie |  Writing
Mám ho, mám ho! Jen jedna "maličkost", kterou mi poslal drahý :3 Není nádherné? JE! A je (tedy bylo) jeho.
(od momentu, kdy jsem jej poprvé vytáhla z krabice poslouchám jen a jen LP.. Blázním O.o )

Znovu zaznamenávám potřebu toho co nejvíce dokumentovat pomocí foťáku.

Zmatená.
Zoufalá.
Bezmocná.
Šťastná i nešťastná.
Zamilovaná až po uši.

Abych pravdu řekla, čekala jsem, že doba, kdy mne hodlá úplně ignorovat bude mnohem delší. Je to sotva třetí den, co to o nás ví a už dnes za mnou sama přišla, pozdravila a začala si se mnou povídat. Je pravda, že o něm nepadlo jedinné slovo, i když dávala jasně na jevo, na co myslí a že jakmile se dozvěděla, že tričko, které mám na sobě je jeho, z ničeho nic zamlkla, ale byla jsem překvapena, vážně překvapena, a to tak, že jsem jen těžko nacházela slov. Možná to bylo jen tím, že bylo tak brzo.
Snad už pochopila, že realita se nezmění.

Zvláštní seskupení citů, zvláštní přechody mezi náladou dobrou a horší, všechno je vůbec najednou strašně zvláštní.
Mění se to, všechno je jiné. Snad i lepší.
Konečně mám ten pocit.
Ač moc dobře ale vím, že přechvalovat si zde tu skutečnost je zbytečné. Přesně tak zbytečné jako truchlení nad již promrhaným životem. Vrátí se to, když né dnes, tak zítra, za týden, za měsíc, za rok. Za pár let. Nevypočitatelné stavy, o kterých ale s jistotou víte, že jste se jich jen tak nezbavili.

Vzpomínám na dny, kdy jsem jen tiše ležela na posteli a zírala do stropu. Nebo na dny, kdy jsem byla vysmátá od ucha k uchu a nic mě v ty chvíle netrápilo.. To už je bohůžel pryč. (třebaže se dobré nálady vrací)
Pamatuji si ale i dny, kdy jsem do zdí bušila pěstmi, zuřivě plakala a cosi si mumlala.
Následující den jsem nadávala, protože nově vytvořené rány na kloubech ohromně pálily a já je skrývala pod obvazy se slovy, že mám ruku jen naraženou.
Hrála jsem si na tvrdou holku, jednoduše proto, že už jsem nevěděla, jak dál.

Bolest. Taková bolest. Stále a stále.
Jednou tupá, jednou ostrá. Jednou tam a podruhé zase támhle.
Ale vždycky tu je.
Kdy jen se jí zbavím?

Nikdy jsem nic takového nepociťovala. Tolik touhy, smutku, veselí, bolesti, strachu a plno dalších najednou.
A není dne, hodiny, minuty, vteřiny, kdy bych nemyslela na něj. Je to úžasné, protože myšlenky týkající se jeho plní místo, kde by mohly být ty myšlenky na veškeré zlo. Cítím se volnější a šťastnější, o což se snažím už dobrý třetí rok a až nyní cítím nějakou změnu. Co všechno bych byla schopna udělat, abych mohla být teď, v tuto chvíli u něj. Je to šílené, celá naše situace je šílená, ale přesto tak nádherná. Pokud to byl osud, proč nám to vytvořil tak složitou překážku? Stejně jsem do nikoho nikdy nebyla takový blázen, možná to je i špatně, jak moc na něm lpím.


Vybavuji si místnost, kde jsem trávila tak mnoho času. Vybavuji si ji, ale už tam tak často nezavítám. Ztrácí se má potřeba. Stále existuje jen tam, kde existovala do tohoto okamžiku. Totiž v mé hlavě. Bílé zdi, podlaha a židle ve středu té místnosti, vybízející mě k následné "jízdě", promenádě myšlenek. Vždycky jsem byla přesvědčena o tom, že na onom místě si mám myšlenky urovnat, pochopit je a snažit se je vyřešit. Mimo tohle mé ujištění jsem si tam pokaždé připadala jako blázen, jako člověk zavřený v léčebně, který už ztratil pojem o tom co je a co není, kterému už je vlastně všechno jedno. Vídávala jsem se tam v tom nemocničním převleku, těchto jistých iluzí jsem se tolik snažila zbavit, ovšem bez jakéhokoli výsledku.

Vlastně jsem si na to místo, o kterém se zmiňuji výše vzpoměla díky NÍ. Protože to byla zrovna ta situace odehrána 1.7.2010, která mě tam dostala. Protože ten den všechno odstartoval.

Věřili by jste, že už ani nemám přehled o tom, co sem vlastně ťukám? Je to tak automatické, něco uvnitř chce ven a dává to jasně najevo. Tak automatické..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bo Boo Bo Boo | Web | 26. ledna 2013 v 8:39 | Reagovat

Je nádherný,..:))
Je fajn, že už nemáš takové dedprese. Teda doufám tak sem to pochopila. Jsou období kdy se člověk uzavře do sebe a přemýšlí a přemýšlí ale většinou je z toho blbá nálada no..

2 Andí Andí | Web | 26. ledna 2013 v 9:26 | Reagovat

Linkin park ! yes ! akorát mi vadí, jak je všichni srovnávají s coldplay... No tak jsou nějaký coldplay, nějaký Linkin park, každýmu se líbí jedna nebo dvě ! dál neřešit, ne ?

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 12:44 | Reagovat

"Věřili by jste, že už ani nemám přehled o tom, co sem vlastně ťukám?"
Ano. Někdy píšu a ani nevím co. když s někým mluvím o svém posledním článku, nechápu, co mi říká. Prostě vůbec netuším, o čem píšu. Ale je to dobře. Pomáhá to. Aspoň mně. Doufám, že i tobě pomáhá se vypsat :)

4 ☮Alča☮ ☮Alča☮ | Web | 26. ledna 2013 v 15:34 | Reagovat

máš krásný blog :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama