14.1. 2013

14. ledna 2013 v 20:54 | Donnie |  Writing
,, Slečno! Slečno! Nespěte, konečná! .. " Tak přesně tady to jsem během dnešního dne stihla slyšet hned dvakrát. Nebo aspoň něco podobného, ale pointa, ta pointa zůstává stejná.
Stejně tak jako ,, Slečno! Vzbuďte se, kontrola jízdenek.. ". Divím se, že jsem za oslovení ,,slečna" nezabíjela.
Duchem nepřítomná.

Další mizerný den ztrácející se mezi těmi lepšími, avšak připomínající to zlé, to tak podstatné. Když nad tím tak přemýšlím, k mizérii to mělo docela daleko, spíš bych to nazvala těžkým, vyčerpávajícím, uspávajícím a nekončícím dnem.
Minimální spánek (konkrétně hodina a půl- možná ani to ne). Podrážděnost. Žal. Smutek. Smůla. Nesmyslné vzlykání. Nechuť. Povinosti. Projevy mé výbušnosti.

Nikdo mě tak nevytočil. To jsem si říkala na základce po každohodinové hádce s učitelkou angličtiny. Dnes následkem všech výše zmiňovaných věcí jsem vyjela po osobě, které ubližuji, o které už jsem toho tolik napsala. Och :X Na blogu už ji mám jen za tu, které ubližuji namísto spolužačky již od první třídy, kamarádce, bla bla bla.. Ale co. Už dávno to není, co bejvalo. Nic není co bejvalo. Logicky.
Vím sice, jak provokatérská dokáže být a taky vím, jak moc dobře jí dělá fakt, že mě naštvala, ale ona přece viděla, že nemám svůj den. Musela to vidět, odsekávala jsem jí už od první chvíle, co jsem jí dnes viděla.
Konečná, neovládla jsem se. Dnes ne.

Celý den mi v hlavě zní jen jedna melodie, jedna písnička a její slova. Celý den se jí nemohu zbavit.

Myšlenky pomyslně rozděleny na dvě části, ve kterých převládají právě ty o NĚM a prerušují je ty na všechno ostatní. Dělají si absolutně to, co se jim zrovna líbí. Nemám nad tím kontrolu, jako obvykle.
Ale je to lepší, není to jako tehda, jako tehda v té místnosti, kterou už jsem také mnohokrát popisovala, ač na ní vlastně není co k popisu.
Kombinace, kterou Vám už jinak nejsem schopna vysvětlit.

Možná je to dobře, možná bych si vysvětlováním přivolala jen další neprospanou noc( o což zrovna nestojím ), kterou zaplní to smyslně nesmyslné zírání do stropu a myšlenky na to, jak krásné by bylo být u něj. Následně depka, depka, depka až do rána, kdy mě zase utěší..

Nikdy, opravdu nikdy nepochopím, co na tom stropu stále vidím. Zatím jsem na něm neobjevila nic zvláštního ani nijak zajímavého. Ale přesto to dělám, zírám. A dlouho.

Nevím, co jsem si slibovala od toho, že bude lépe. Vlastně je lépe, jen když na to příjde, tak je to úplně stejné.

Don't make me sad, don't make me cry

The road is long, we carry on

Jsem tak moc zblázněná, šťastná, ale co z toho, když dálka mezi námi je tak obrovská. Překonat ji bude těžké. Musím věřit tomu, že to jednou zvládneme.
Přináší to celé další trápení, slzy, bolest, chtíč, utěšování, ale taky lásku a pocit, že jsem HO našla, že jsem ho konečně našla a nenechám si jej už nikým vzít. To je k nezaplacení.
Stále stále, znovu a znovu, pořád dokola.
Nekončící kruh jeho obsah ale jsem více než ochotna podstoupit, neboť na jeho konci mě čeká ta mnohokrát vysnívaná odměna. Něco, co už nebude možné slovy popsat.

Uvědomuji si, že bych se měla vzpamatovat. Né kvůli komukoli jinému, ale kvůli sobě samé.
Ale jak? Sakra, jak?

Začínám pomalu ale jistě kašlat na školu, to nechci. Nikdy jsem nechtěla. Nechci tou školou jen proplout, proto jsem tam přece nešla. To bych mohla rovnou sedět doma pouze s ukončeným základním vzděláním ( jako mimochodem dosti velká část mé povedené rodiny ) a nadávat sama sobě, proč jsem něco nezměnila.

Už po několikáté jsem došla k názoru, že vzpomínky by se měly zakázat. Myšlenky začínají bojovat, každá chce být ta první. Vím přesně co by K. teď udělala. Nejdřív by zajistila to, ať si zbytečně nedrásám nervy kvůli zbytečnostem a pak by mě jen objala a čekala až se vypláču. Stále by mi kladla na srdce, že mám jí a jeho. Že víc vlastně nepotřebuju. Rozuměla by mi. Asi jako jedinná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 15. ledna 2013 v 20:12 | Reagovat

Souhlasím..vzpomínky by se měly zakázat, ale co by mi potom zbylo od těch lidí,kteří tu už nejsou? Promiň že to tu vytahuju,ale víš jak jsi mi nedávno komentovala můj článek o tom přátelství?
Měla jsi pravdu,byla jsem sobec..Psala jsem jak to mám já,přitom jsem vůbec nebrala ohled na ostatní lidi,že oni přátelé vůbec mít nemusí..Projela jsme tvůj blog a četla nějaké starší články kde jsi zmiňovala K. apod..Ještě jednou se omlouvám,také mám nejlepší kamarádku s kterou se znám od malička a neumím si představit že by tu nebyla...Promiň tedy jestli jsem ti tím přihnala vzpomínky na  ní..A proč se trápíš kvůli zbytečnostem? Určitě by to K. nechtěla..

2 Adelaine Adelaine | Web | 15. ledna 2013 v 22:53 | Reagovat

Já jsem dnes taky úplně mimo, jsem příšerně ospalá a unavená, rozlámaná, oči mám opuchlý a přitom jsem měla hrozně náročný den. Nevím, o co jde, ale taky mívám občas podobné myšlenky na různé lidi. Ale poslední dobou se začínám přesvědčovat, že lidi mi za to nestojí, ani ti co mě opustili, jinak by mě neopustili. No... a tak se těším, až si za nějakou dobu konečně koupím nějaký zvířátku a budu moct dávat lásku jen jeho čistému srdci.

3 DK DK | Web | 17. ledna 2013 v 13:17 | Reagovat

Nespavost a hodiny zírání do stropu znám. Zkusila jsi meduňkový čaj? Mně to sice moc nepomáhá, ale kámošce zas jo...
A pokud jde o můj článek, vím, že na některé stavy jen pár vtipů nestačí, ale někdy to pomoct může..

4 Vennie Vennie | Web | 17. ledna 2013 v 14:53 | Reagovat

Alespoň nejsem sama, která se takhle poslední dobou cítí.. Já mám raději zvířata, než lidi, protože tě nikdy nezklamou :) Zrovna dneska mi umřel králíček, je mi opravdu smutno..

5 Monča Monča | Web | 17. ledna 2013 v 15:41 | Reagovat

Já jsem několikrát dopadla na to, že jsem lidem hned věřila a pak to strašně bolí, když se s ním pohádáš nebo odcizíš a on ví kde jsou tvoje slabiny a použije je, nebo nějaký drby pošle dál (ne úmyslně, ale taková to "Nikomu to neříkej").. V poslední době už lidem tolik nevěřím..
Snad se z toho nějak vyhrabeš, na to pomůže asi jen čas.

Odp. já vím a jak píšu, nevzala bych to zpátky.

6 Vopple Vopple | Web | 20. ledna 2013 v 16:09 | Reagovat

No, nevím sice, kolik je tobě - ale myslím, že máš stejné trápení jako každá jiná holka. Já na to mám čas (přeci jenom je mi jedenáct), ale stejnak si myslím, že je to utrpení. A vzpomínky? Jo, ty by se zakázat měly. Rozhodně. I přesto, že jsem teprve přešla ten dětský věk a jsem teprve ani ne rok náctiletá, mám hodně vzpomínek - a nemysli si, že mě netrápí stejně jako tebe. A musím se ti přiznat, že mě tvé články velmi ohromily a jsem si celkem jistá, že budu tvůj blog navštěvovat častěji. A byla bych ráda, kdybys mi dovolila si dát tvůj blog do Oblíbených Odkazů, neboť si nepamatuju název ŽÁDNÉHO blogu - a už vůbec ne toho tvého. Takže - můžu? Třeba ti přivolám i nějaké další čtenáře? A mimochodem díky za chválu - nebo povzbuzení, to víš zkrátka jen ty, co to  bylo. Každopádně nevím, jak budu psát, až mi bude patnáct. Ale byla bych ráda, kdyby DOBŘE! :D Ale to je jasné, ne?

VoppŁe <>__<>

7 H. H. | Web | 20. ledna 2013 v 18:09 | Reagovat

"vzpomínky by se měly zakázat" mám stejný názor.. Jen to bolí, nic víc ti to nedá..
[6]: V 11 jsem taky psala jinak, teď mi je 16 a píšu něco, co by mě před tím ani nenapadlo, uvidíš sama.

Tenhle blog je fajn, nějaký takový jsem hledala na čtení, budu sem chodit víckrát. :)
#H.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama