30.10.2012-Příbor

30. října 2012 v 19:31 | Donnie |  Život autorky
Dnes jsem navštívila v rámci školy město Příbor, což je rodné město doktora Sigmunda Freuda. Navštívila jsem muzeum, které teda podle mého názoru s Freudem nemělo nic společného a také jeho rodný dům.
Ráno nás asi 5 děvčat čekalo na autobusovém nádraží, kde se přestupovalo, až dojede zbytek třídy. Jenže bylo 8:50 a my měli již jet busem, třída stále nikde. Zavovali jsme tedy třídní a ta nám sdělila, že zůstali stát v záspě. Fain, vyšlápli jsme si ten kousek na most do Karolíny, že si zajdem aspoň na kafe. Jakmile jsme překročili práh obchodu, třídní nás napsala smsku, že už jedou a v 9:10 nám jede další autobus, takže jsme zase scházeli celé nadšené dolů, kde jsme se koncečně shledali. Čekala jsem, že nás pojede míň, ale účast byla opravdu slušná, z 30ti nás přišlo 23. Cesta do Příbora busem trvala bez deseti minut hodinu a my všechny, jelikož jsme to nečekali, jsme celou cestu seděli navlečené v bundách, kolem krku šátky a vůbec nás nenapadlo, že následně nám bude zima ještě větší. Já měla v autobuse opravdu problém, na nádraží jsem stála docela dlouho a mé prsty na nohou dostaly velkou ránu. Nevěděla jsem jak si sednout, to tak studělo, až to pálelo, neumíte si představit jak jsem si oddechla, když už se zahřály. Po výstupu jsme si přirozeně všechny stěžovaly, že nám je ohromná zima. Díky bohu, muzeum nebylo daleko a tak jsme se brzo dostali zase zpátky do tepla. Muzeum pro mne bylo zábavné asi jen proto, že skupinka 6ti lidí, v které jsem byla také, stála na konci místností a zábavu si zařizovala sama. Rodný dům Freuda byl zajímavý, malý, v podstatě se tam nedalo na co koukat. Měli jsme k dispozici jen prázdné místnosti a sluchátko, které nám všechno podstatné říkalo.
Cesta domů se nám jaksi také nepovedla. Stíhali jsme krásně bus ve 12:20, což by znamenalo, že ve 2 hodiny už jsem mohla býti doma, jenomže my jsme se postavili na špatnou zastávku a až když jsme na hodinkách měli všechny 12:20, tak jsme se podívali zda vůbec stojíme dobře. Samozřejmě, bus , který jel zpátky na autobusové nádraží jel na rohem a ujel nám přímo před nosem. Na další jsme museli čekat hodinu. V budově naproti byla jídelna základní školy a naše hlavní organizátorka to domluvila tak, že jsme mohli čekat právě v jejím vestibulu.
Takže nejen, že nám dnes nepřálo štěstí co se týče busů, ale ještě minimálně půlka z nás má parádní rýmu, škrábání krku a bolest hlavy. A pokud je na tom jen polovina těch lidí stejně jako já, budou následující dny ve škole, opravdu zajímavé. (Ještěže zítra místo školy jdu navštívit základku :-)))) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 diylenka diylenka | Web | 31. října 2012 v 10:01 | Reagovat

pekna fotka :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama