První týden na střední a vše kolem toho

7. září 2012 v 19:18 | Donnie |  Život autorky
Skončily prázdniny a nám všem, školou povinným, to začlo. Moment, vlastně už školou povinná nejsem.
Právě jsem nastopila na střední školu, kde každým dnem zhruba 40 minut dojíždím vlakem, což si myslím, že mě velmi rychle omrzi a já budu jezdit s nechutí, ale co nadělám. Co jsem si vybrala, to mám. Ty cesty se ale dají docela hezky zpříjemnit. Jezdíme od tud vlastně 3 ale jedna je tu jen na intru. Umíte si ty komedie ve vlaku představit. Na celé škole je nanejvýš 20 kluků, což znamená, že i u nás ve třídě jich moc nebude. Vlatně žádný. 30 holek, ale řekla bych, že za ten týden si rozumíme na to, že jsme neměli adapťák.

První dva dny jsme měli jen třídní učitelku, která je třídní učitelkou poprvé za svou kariéru učitelky. Je to výtvarnice a je fakt dobrá. Škoda, že jí máme pouze na psychologii. Na tento předmět se těším, hrozně moc, už jen proto, že mám k psychologii dosti blízko. /4.1.2013- Bohůžel tento předmět se nevyvíjí podle mých představ/ Paní učitelka ( snad první škola, o které vím, že se učitelům neříká profesoři) je hrozně sympatická a milá, myslím že mezi námi jako třídou a jí nebudou žádné problémy. Ba naopak. Třetí den jsme vyrazili na půl 11 do kina na film jménem Polski film, neboť na škole probíhaly opravné maturity. Co se filmu týče, bych dosti těžko pochopitelný a bylo to spíše jako film o filmu. Nebavilo mě to. S dvanácti členou skupinkou holek, se kterou jsem byla domluvená i před kinem na nádraží jsme se po filmu vydali na procházku po městě. Zakončili jsme to na náměstí, kde jsme si nachvilku sedli a trošku si popovídali. Na nádraží jsme pak šli pěšky, nechtělo se nám jet těmi plnými autobusy a v půl 3 jsem jela domů.

Je docela těžké sehnat všechny učebnice. Každý učitel po Vás chce úplně jiné knížky než jsou na seznamu, který jsme dostali a každý žák, třebaže stejně vysokého ročníku má jinou knížku a tvrdí, že jí používat budeme. Druháci Vám ale stejně prodají knížky maximálně 4, nebot zbytek potřebují a vyšší ročníky to většinou poprodávají známým, nebo nějak nejeví zájem. Od čtvrtku, vlastně od včerejška jsme se už měli učit podle rozvrhu. Největším kámenem úrazu bylo najít dané učebny a přestěhovat se tam na jisté hodiny. To nám dávalo opravdu zabrat. Ale vždycky jsme našli ještě před zvoněním. Hned včera jsem musela doma přepisovat 5 stránek teorie z IKT. Proč musím být v první polovině abecedy? Ta druhá nic nepsala ! Jinak v ostatních hodinách probíhalo spíše seznamování se nazvájem a seznamování se s učivem následujícího roku. více v c.č


Dnešek. S holkama si rozumíme, není mezi námi nikdo s kým bychom měli vyloženě problém. / 4.1.2013- Tak fain, pár slečen už jsem si stihla neoblíbit :D /
Máme již zavedenou společnou e-mailovou adresu pro učitelé na materiály k výuce a také uzavřenou stránku na facebooku, kde se vlastně na všem domlouváme a společně se poznáváme.
Fyzicky jsem dnešek moc nezvládla a to jsem se na tu psychologii tak těšila. Vstávám o hodinu dříve než jsem byla zvyklá, abych vše stihla. Hned ráno, sotva jsem se vzbudila jsem na sobě cítila tu ospalost. Bylo znát i na ostaních děvčatech, že ten týden pro nás byl náročný. Všechno je nové. A co se financí týče, netušila jsem jak moc je taková škola finančně náročná. Za těch 5 dní do mě rodiče dali minimálně 2 a půl tisíce korun. Minimálně. Zvykáme si, všechny. Pomalu poznáváme učebny a skoro už i víme, kde jít když se stane tohle a tohle. Zkrátka, začíná mít přehled o tom, co se v budově nachází a hlavně kde.
Momentálně jsem jakási podrážděná, nevyspalá a hlavně ta ukrutná bolest hlavy, která trvá už od středy,kdy jsem v tramvajce narazila na maminku s malinkým dítětem v kočárku, které se rozhodlo, že mi cestu domů znepříjemní. Začalo plakat přes celé dva vozy, lidé se otáčeli a ta hlava mi mohla prasknout. Fakt jsem to úplně cítila, chyběl kousek. Den na to, ve čtvrtek, včera se mi to stalo zase. Náhoda, nebo osud. A dneska mě dostal příchod do učebny pečovatelství a osobní asistence. Puch jako v nemocnici, což nesnáším zrovna nejlépe,neotevřít ty okna, asi bych tam sebou mrskla o zem. Každopádně jsem za tu školu ráda, líbí se mi tam, jen mi bude trvat než si zvyknu na to vstávání a než si celé tělo zase navykne na trochu jiný režim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 7. září 2012 v 19:30 | Reagovat

Nech sa ti tam darí :)

2 Martina Martina | Web | 10. září 2012 v 23:33 | Reagovat

No teda...úžasně sepsaný článek. Chci říct...dlouhé a kvalitní články jsou pro mě vždy hodnotnější než krátké poznatky z takto významného dne. Své pocity, když jsem loni přišla poprvé na gympl, mám už mírně rozmazané, ale vím, že jsem zrovna dvakrát radost z toho neměla. Šla jsem tam na nátlak rodičů a teprve teď začínám chápat, jak dobře jsem udělala. Každopádně takové cesty dokáží skvěle zpříjemnit den - sama mám z naší vesnice šest opravdu dobrých přátel, se kterými jezdíme do školy nebo ze školy, no :D. Přeju, aby se ti dařilo a byla jsi spokojená s výběrem :).

3 Ellui Ellui | Web | 16. září 2012 v 16:23 | Reagovat

páni.. to já se na střední školu celkem bojím.. mám strach že nezapadnu a táák :D jsem ráda že sem v osmičcee .

4 Ellui Ellui | Web | 16. září 2012 v 16:26 | Reagovat

tak ale ono si časem zvykneš^^ , to je jako když si šla do první třídy :D

5 Fourette Fourette | Web | 25. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Krásný článek, líbí se mi tvoje postřehy :)
Za rok to mám taky, tak budu psát asi něco podobného, abych to ze sebe všechno vylila ;)
Hodně štěstí!! :)

6 YerSinKa♥ YerSinKa♥ | E-mail | Web | 27. září 2012 v 7:17 | Reagovat

Děkuju za koment,tenhle článek taky hezký:-)Přeji hodně štěstí .. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama