Červenec 2012

12.7.-23.7.2012 EGYPT, Marsa Alam

23. července 2012 v 15:24 | Donnie |  Život autorky
Zrovna jsem přijela domů z dovolené, ale určitě jsem na tenhle blog nezapoměla. Pečlivě jsem si každý večer psala zápisy a právě ty tu dneska zveřejním. Kloubouk dolů těm, kteří to přečtou celé. Teď si myslím, že to co jsem tam psala jsem malinko přeháněla... Ale v tu chvíli jsem to tak fakt cítila.
12.7. , 23:50 Dlouhatánský, unavující, ale přesto zajímavý let. Příjezd do hotelu kolem šesti hodin večer. První dojem - zmatek. Zatím mě to tu moc neoslovilo, není to úplně můj šálek čaje. Vlastně si myslím, že realita nemá s videem na internetu nic společného. Možná bych byla ze všeho tady nadšenější, kdyby tu byl ON. Brutálně mi chybí, a to jsem ho včera viděla. Určitě bych byla radši.. Není mi to tu tak sympatické, jak jsem čekala a popravdě jsem trochu zklamána. Příjde mi to zbytečně moc roztáhlé a dle mého názoru to bylo loni o něco hezčí. Uvidíme...
13.7. , 20:01 Dnešek byl lepší, konečně jsme měli možnost vidět to tu za dne a trošku se zbavit toho pocitu zmatku. Ale když pominu Aqua park, stále tu z toho nejsem nadšena. A bude to vidět na mém užívání si to tu. Dopoledne jsem trávila s malou v dětském bazénku a odpoledne se vrhla na obrovské tobogány, kde bych sama ani nešla, byli by mě nedonutili. Samozřejmě na jednom jsem se hned 2x praštila do hlavy a vytvořila si tam bouli :( Raft byl ale super, to musím uznat. A zásluhou šnorchlování jsem se hned druhý den spálila- stejně mi to brzy zase vybledne. Jsem úplně zničená, bolí mě hlava, spáleniny taky nelechtají Zatím.

14.7. , 10:00 Ležím na pokoji, spálená, unavená a absolutně bez chuti něco dělat. Na to, jak krátkou jsem tu dobu, už jsem mockrát slyšela, že jsem mimo. A ono, já opravdu jsem. Ostatních 12 lidí, s kterýma tu jsem, si užívají horka, vody, celkově dovolené. Dokonce naši jedou v úterý 8 hodin autobusem do Káhiry - což absolutně není nic pro mě a proto zůstávám tady.
23:40 Myslela jsem, že to skončí dalším mně nepěkným dnem a skoro to tak i bylo.. Bože. Mluvím, jakobych tu už byla měsíce. Do nějakých 6ti hodin jsem stále ležela v posteli, dokud mě uklízeči nevzbudili. Chvilka na pláži a cesta na večeři. Najednou mně se motající hlava a 4 kelímky koly najednou. Bylo mi hrozně. Za celý den jsem měla 3 malé palačinky. Není teda divu, že když jsem do sebe nacpala prášek, vrhla jsem se na večeři hned na 3 chody. Diskotéka. Parádní pařba s mamkou a Verčou. Konec až teprve před chvilkou. Škoda jen, že mi celý den bylo tak špatně.
VÍCE V C.Č.